Vápenopískové cihly: nevýhody, které byste měli znát

Vyšší hmotnost oproti klasickým cihlám

Vápenopískové cihly jsou prostě těžší než ty klasické pálené – a to není jen nějaký technický detail, se kterým se dá mávnout rukou. Když si představíte, že běžné cihly váží tak 600 až 1200 kilogramů na metr krychlový, vápenopískové se pohybují mezi 1400 až 2000 kilogramy. Téměř dvojnásobek při stejném objemu. A to má svoje následky.

Hned na začátku stavby narazíte na první problém – základy. Ty musí unést mnohem víc, než by bylo nutné u klasického zdiva. Plánujete přistavět patro ke staršímu domu? Tady to může být oříšek. Stávající základy často nejsou navržené na takovou zátěž a jejich zesílení vás může přijít na pěkné peníze.

A co teprve samotná práce na stavbě. Každá cihla váží o několik kilo víc – zkuste si to vynásobit tisíci kusy, které jdou do běžného rodinného domu. Zedníci to poznají na vlastní kůži, práce jde pomaleji a unaví se mnohem rychleji. Není divu, že se pak zvyšuje riziko úrazů ze přetížení – záda a ramena to schytávají pořádně.

Těžší materiál znamená i komplikace s dopravou. Kamion sice ujede, kolik má, ale naložíte na něj míň cihel. Výsledek? Víc jízd, vyšší náklady. A když stavíte třeba v úzké uličce historického centra nebo na horším terénu, kde se těžký náklaďák obtočí jen s vypětím všech sil, je to ještě horší.

I skladování na stavbě chce pořádně pevný podklad. Palety s vápenopískovými cihlami tlačí dolů mnohem víc než ty klasické, takže musíte myslet na to, aby se vám plocha nepropadla nebo nedeformovala.

Celá konstrukce pak logicky vyžaduje robustnější stropy a věnce. Projektant musí počítat s tím, že zdivo samo o sobě zatěžuje mnohem víc, takže potřebujete silnější nosníky nebo víc podpěr. A to všechno samozřejmě něco stojí.

V krajích, kde se občas zatřese zem, je vyšší hmotnost přímo nežádoucí. Čím těžší stavba, tím větší síly při zemětřesení – a to může znamenat vážnější škody. Proto se tam spíš sáhne po lehčích materiálech, které toho při otřesech tolik nenarozhodí.

Horší tepelně izolační vlastnosti než pórobeton

Vápenopískové cihly mají spoustu výhod, to je pravda. Jenže když přijde řeč na tepelnou izolaci, tady bohužel ztrácejí proti pórobetonu na celé čáře. A tohle není v dnešní době zrovna maličkost – energetická úspornost budov a minimalizace tepelných ztrát jsou zkrátka čím dál důležitější.

Teplo uniká přes vápenopískové cihly mnohem rychleji než přes pórobeton – to je prostě fakt. Zatímco pórobeton má součinitel tepelné vodivosti někde mezi 0,08 a 0,16 W/mK, u vápenopískových cihel se bavíme o hodnotách 0,50 až 0,99 W/mK. Vidíte ten rozdíl? V praxi to znamená, že vaše peníze doslova odlétávají oknem – nebo spíš zdí – ať už topíte v zimě, nebo klimatizujete v létě.

Když stavíte z vápenopískových cihel, bez dodatečné izolace se prostě neobejdete. Jinak nesplníte dnešní normy pro tepelnou ochranu budov. Musíte tedy počítat s polystyrenem, minerální vlnou nebo jiným izolačním systémem. A to samozřejmě znamená další náklady a delší dobu stavby. Pórobeton? Ten často zvládne splnit požadované parametry sám o sobě, bez jakéhokoliv přidaného zateplení.

Další věc je tloušťka obvodových stěn. Kdybychom chtěli, aby stěna z vápenopískových cihel izolovala stejně dobře jako stěna z pórobetonu, musela by být podstatně širší. A to už pak člověk přichází o cenné metry čtvereční uvnitř domu. Ano, dodatečná izolace tento problém vyřeší, ale zároveň komplikuje celou konstrukci – napojení, prostupy, detaily... všechno je náhle složitější.

Nesmíme zapomenout ani na to, že vápenopískové cihly jsou těžší a zároveň hůř izolují. Je to fyzika – hustší materiály prostě vedou teplo lépe. U vápenopískovek je to jasně vidět. Pórobeton naopak skvěle kombinuje nižší váhu s výbornými izolačními vlastnostmi díky vzduchu v pórech.

Co to znamená v reálném životě? V zimě vám dům chladne rychleji a účty za vytápění rostou. V létě zase stěny nedokážou efektivně chránit interiér před horkem. A pokud přemýšlíte o nízkoenergetickém nebo pasivním domě? Se samotnou vápenopískovou cihlou na to můžete zapomenout – bez pořádného zateplovacího systému to prostě nejde.

Nutnost dodatečné tepelné izolace obvodových stěn

Vápenopískové cihly mají celou řadu skvělých vlastností, ale pojďme si říct na rovinu – jejich hlavní slabinou je opravdu mizerná schopnost udržet teplo. A to je dnes, kdy se všude mluví o úsporách energie a nízkých nákladech na vytápění, docela velký problém. Vyplývá to prostě z toho, jak je tento materiál složený a jak je těžký – jedna krychle váží mezi 1600 až 2000 kilogramy.

Když se podíváme na čísla, tepelná vodivost těchto cihel je kolem 0,8 až 1,0 W/mK. To zní možná technicky, ale co to znamená v praxi? Že teplo z vytápěného domu prochází stěnou mnohem rychleji než u moderních pórobetonových nebo keramických bloků. Prostě a jednoduše – zeď jen z vápenopískových cihel nesplní dnešní požadavky na zateplení. Teoreticky byste mohli zeď udělat tlustší, jako to šlo u jiných materiálů, ale tady by to vedlo k absurdně silným stěnám, se kterými by se nedalo pracovat.

Co to znamená pro běžnou stavbu? Dům z vápenopískových cihel skoro vždy potřebuje pořádné zateplení. Většinou se používají kontaktní zateplovací systémy – polystyren nebo minerální vata, které se nalepí zvenku na zeď. Vrstva izolace bývá tak deset až dvacet centimetrů silná, záleží na tom, jak moc úsporný dům chcete a kde stavíte.

A teď ta nepříjemná pravda – tohle všechno něco stojí. Musíte zaplatit nejen samotnou izolaci, ale taky lidi, kteří ji namontují, kotvy, síťky a pak ještě finální omítku. Tyto náklady dokážou pořádně nabobtnat rozpočet a najednou ta původní výhoda, že vápenopískové cihly byly levnější než jiné materiály, není tak výrazná.

Počítejte také s tím, že stavba potrvá déle. Když použijete materiály, které už v sobě mají dobré tepelné vlastnosti, můžete po vyzdění pokračovat dál. Tady ale musíte naplánovat zateplování jako samostatnou část stavby, koordinovat různé firmy a řemeslníky. Klidně vám to může prodloužit celou stavbu o pár týdnů.

A pak je tu ještě jedna věc, která není úplně vidět na první pohled. Když spojíte těžké vápenopískové zdivo s vnější izolací, vytvoří se specifické prostředí, kterým prochází vlhkost ze vzduchu. Tohle je potřeba pořádně promyslet a spočítat, jinak se vám může stát, že se ve zdi začne hromadit vlhkost. A to pak znamená problémy – zeď hůř izoluje a časem se může začít kazit.

Vyšší tepelná vodivost a riziko tepelných mostů

Vápenopískové cihly mají své přednosti, ale pojďme si otevřeně říct i o jejich slabinách. Největší problém je poměrně vysoká tepelná vodivost – a to se bohužel projevuje přímo na vaší peněžence i na pohodlí v domě.

Když se podíváme na konkrétní čísla, tepelná vodivost vápenopískových cihel se pohybuje mezi 0,5 až 1,0 W/mK. Co to v praxi znamená? Zkrátka že teplo z vytápěného domu uniká ven mnohem rychleji než u moderních materiálů, jako je pórobeton nebo keramické bloky. Představte si to jako svetr s velkými oky – ano, je to pořád svetr, ale v zimě vás moc nezahřeje.

Proto stěny z vápenopískových cihel prostě nedokážou držet teplo tak, jak bychom potřebovali. Bez pořádného zateplení byste v zimě vytápěli prakticky celou ulici. A v dnešní době, kdy účty za energie rostou a energetické normy jsou stále přísnější, to není zrovna ideální situace. Dům bez kvalitní tepelné izolace vás bude stát každý měsíc zbytečně víc peněz.

Jenže to není všechno. Velké riziko představují takzvané tepelné mosty – místa, kde teplo uniká ještě rychleji. Kde se nejčastěji objevují? Kolem oken a dveří, v rozích domu, tam, kde se stěny napojují na podlahu nebo strop, nebo třeba u míst, kde procházejí rozvody vody či elektřiny.

Vápenopískové cihly jsou husté a kompaktní, což má své výhody – skvěle tlumí hluk a jsou velmi pevné. Ale právě tato hustota hraje proti nim, pokud jde o teplo. Čím hustší materiál, tím lépe vede teplo, a to je přesně to, co nechceme. Tepelná energie tak snadno proniká zdí a vytváří v citlivých místech stavby problematické tepelné mosty.

A teď si představte, co se stane v místě tepelného mostu. Vnitřní povrch zdi tam výrazně vychladne. V zimě, když je venku mráz a uvnitř teplo, začne se na chladném povrchu srážet vlhkost. A víte, co přijde potom? Plísně. Nejenže to vypadá ošklivě, ale hlavně to ohrožuje zdraví všech, kdo v domě bydlí.

Proto je potřeba věnovat opravdu velkou pozornost každému detailu, kde by mohl vzniknout tepelný most. Není to jen tak – musíte pečlivě promyslet celý systém zateplení, správně napojit izolaci ve všech kritických místech, použít vhodné doplňkové materiály. To všechno samozřejmě něco stojí, jak v penězích, tak v čase. Stavba se tím pádem prodražuje a komplikuje.

Takže než se rozhodnete pro vápenopískové cihly, zvažte všechny tyto aspekty. Možná zjistíte, že vám jiný materiál ušetří starosti i náklady.

Náchylnost k absorpci vlhkosti z prostředí

Vápenopískové cihly mají jeden velký problém – snadno nasávají vlhkost z okolí. A to není žádná maličkost, která by se dala přehlédnout. Celá záležitost pramení z toho, jak jsou tyto cihly složené a jakou mají strukturu po výrobě. Jejich póry fungují jako miniaturní kanálky, kterými voda proniká hluboko dovnitř, kde pak pomalu, ale jistě ničí materiál a zkracuje životnost celé stavby.

Když žijete v oblasti s vyšší vlhkostí nebo tam, kde často prší, tohle se stává opravdu palčivým tématem. Zatímco jiné stavební materiály si s vlhkostí poradí docela slušně, vápenopískové cihly ji vstřebávají jako houba. Nejde přitom jen o povrchovou záležitost – voda se dostává do celé cihly, klidně i několik centimetrů pod povrch. A co se pak děje? Cihly změní své vlastnosti, ztratí pevnost a přestanou dobře izolovat.

Nejhorší je to ve spodních částech domů. Tam se totiž setkává vlhkost stoupající ze země s tou, která přichází ze vzduchu. Pokud máte vápenopískové cihly v soklu, připravte se na to, že budou neustále vlhké – a to může časem vést k opravdu vážným problémům se statikou. Když navíc chybí pořádná izolace proti vodě, zdivo trpí nejen esteticky, ale doslova se mění jeho struktura.

Vlhkost ale kazí i to, jak cihly izolují teplo. Mokrý materiál prostě vede teplo mnohem lépe než suchý, což znamená, že vlhké zdivo přestává plnit svou izolační funkci a chová se spíš jako most pro teplo. V zimě vám tak utíká drahá energie ven a topení stojí víc peněz, v létě zase může docházet k rosení na vnitřních stěnách.

A pak je tu ještě další nepříjemnost. Dlouhodobě vlhké prostředí je jako pozvánka pro plísně, řasy a nejrůznější mikroorganismy. Když se vápenopískové cihly začnou biologicky rozkládat, je to nejen ošklivé, ale hlavně nezdravé. Plísně vypouštějí spory a toxiny, které mozhají způsobovat alergie a problémy s dýcháním – věřte, že s tím nechcete mít nic společného.

Celá situace se ještě zhoršuje, když přijde mráz. Voda uvězněná v pórech při mrznutí zvětšuje svůj objem, vytváří tlak a postupně cihly rozlamuje zevnitř. Nejhorší jsou jarní a podzimní měsíce, kdy teplota kolísá kolem nuly a materiál prochází neustálým mrznutím a tání.

Delší doba vysychání při stavbě

Vápenopískové cihly mají rozhodně své přednosti, ale bylo by nefér nezmínit i jejich slabá místa. A jedno z nich dokáže pěkně zamíchat s vašimi plány na stavbu – zdivo z těchto cihel prostě potřebuje hodně času na vyschnutí.

Už při dodávce na stavbu jsou vápenopískové cihly vlhčí než třeba klasické pálené. To není chyba výroby, ale prostě taková je jejich povaha. Vznikají totiž za pomoci vody a páry v autoklávu, takže vlhkost mají doslova zabudovanou ve své struktuře. A ta voda se odtamtud jen tak lehce nedostane.

Představte si, že dokončíte hrubou stavbu a těšíte se, že za pár týdnů začnete s omítkami. Jenže ne – u vápenopískovek to tak nejde. Musíte počkat několik měsíců, než zdivo řádně vyschne. A záleží i na tom, v jakém období stavíte. Pokud se hrubá stavba dokončí na podzim nebo v zimě, máte smůlu. Chladno a vlhko venku znamená, že ze zdiva se voda odpařuje jen pomalu, někdy skoro vůbec.

Co to znamená pro váš rozpočet? Každý měsíc navíc může bolet. Pořád platíte nájem v současném bytě, splácíte hypotéku na rozdělanou stavbu, možná i úložné za věci ve skladu. Měsíc za měsícem se to sčítá a původní plán do roka nastěhováni najednou vypadá hodně optimisticky.

A teď si představte, že se rozhodnete nečekat a jít do toho. Nahodíte omítky na vlhké zdivo, protože prostě už nemůžete nebo nechcete čekat. Výsledek? Plísně, výkvěty solí, odpadávající omítka. Takové problémy se navíc nemusí projevit hned, ale třeba až za rok. A pak máte skutečně velký průšvih, který stojí nejen peníze, ale i spoustu nervů.

Nejrozumnější je před každou další fází stavby změřit vlhkost zdiva pořádným přístrojem. Ano, zdržuje to, ale ušetří vám to potenciální katastrofu. Radši se poraďte s někým zkušeným, kdo vám řekne, jestli už můžete pokračovat, nebo je lepší ještě počkat.

Pokud tedy plánujete stavbu z vápenopískových cihel, počítejte s tím, že harmonogram bude delší. Není to materiál pro ty, kdo se potřebují nastěhovat co nejrychleji. Ale když mu dáte čas, odmění se vám solidním a kvalitním zdivem.

Obtížnější opracování a řezání na stavbě

Vápenopískové cihly? Na papíře skvělý materiál, ale zkuste s nimi pracovat na stavbě. Jejich vysoká pevnost a hustota zní jako výhoda – a v hotové zdi skutečně je. Jenže než se k tomu dostanete, čeká vás pořádná dřina.

Představte si, že potřebujete cihlу upravit přímo na místě. Zatímco klasickou pálenou cihlu zvládnete rozumně zpracovat i běžnými nástroji, u vápenopísku narazíte. Mimořádná tvrdost materiálu dá zabrat i zkušenému zedníkovi. Ruční pila? Zapomeňte. Standardní elektrická pila? Ta se otupí rychleřeji, než byste čekali. Výsledek? Neustále kupujete nové kotouče, práce se vleče a náklady rostou. Diamantové kotouče sice fungují, ale jejich cena je výrazně vyšší než u běžného vybavení.

A co teprve samotné řezání. Je to fyzicky náročná a časově zdlouhavá záležitost – nesrovnatelná s opracováním třeba pórobetonu. Jenže to není všechno. Při řezání se zvedá oblak jemného prachu, který se vám dostane všude. Bez respirátoru a brýlí to prostě nejde, pokud vám není úplně jedno vaše zdraví. A když pracujete uvnitř? Prach se usazuje po celém bytě, vniká do všech koutů a pořádný úklid pak zabere hodiny.

Často není zbytí než použít mokré řezání. Jedině tak dosáhnete čistého, přesného řezu. Zní to jednoduše, ale v praxi? Potřebujete speciální vybavení s přívodem vody. Co když stavíte v zimě nebo někde, kde voda není po ruce? A i když ji máte, mokré řezání vytváří bahnitou kaši, která vám během chvíle udělá z pracoviště jedno velké blátivisko. Další hodiny úklidu navíc.

Pak přijdou na řadu elektrikáři a instalatéři. Vytváření drážek pro kabely nebo potrubí je v vápenopískovém zdivu skutečná výzva. Zatímco do měkčích materiálů vyfrézujete drážku relativně snadno, tady musíte jet několikrát, používat výkonnější stroje a počítat s tím, že nástroje to pořádně schytají. A pozor – jeden nepozorný pohyb a máte ve zdi trhlinu. To pak znamená opravy nebo v horším případě výměnu celé cihly.

Nezapomínejme ani na váhu. Jednotlivé bloky jsou pěkně těžké, takže jejich přenášení, polohování na řezací stůl a samotné řezání stojí hodně sil. Po několika hodinách takové práce už nejste úplně svěží. A unavený člověk dělá chyby – to je prostě daň za fyzicky náročnou práci s tímto materiálem.

Vyšší cena než u běžných pálených cihel

Vápenopískové cihly mají bezpochyby své kvality, ale pojďme si říct na rovinu – jejich cena je oproti klasickým páleným cihlám výrazně vyšší, a to může být pro většinu z nás docela zásadní problém při rozhodování, co vlastně použít na stavbu.

Když se podíváte na konkrétní čísla, zjistíte, že za vápenopískové cihly zaplatíte zhruba o třicet až padesát procent víc než za běžné pálené cihly podobné velikosti a pevnosti. Odkud se vlastně bere tahle cenová přirážka? Hlavně z toho, jak se tyto cihly vyrábějí. Není to žádná jednoduchá záležitost – suroviny musí být přesně nadávkované, pak následuje lisování pod vysokým tlakem a nakonec celé zrání v autoklávu, kde panují pořádné teploty a tlaky. Celý proces je zkrátka náročnější než prostě vypálit cihly v peci.

Co všechno se vlastně skrývá za těmi vyššími náklady? Nejde jen o suroviny – vápenný hydrát, křemičitý písek a vodu. Výrobci musí investovat do specializovaných zařízení, a tady mluvíme o pořádných penězích. Autoklávy nejsou levná hračka a jejich pořízení představuje značnou investici. A co víc, jejich provoz spolkne obrovské množství energie – páry i elektřiny. To všechno se samozřejmě promítne do koncové ceny.

Pak je tady ještě jedna věc, na kterou se často zapomína – doprava. Vápenopískové cihly jsou pořádně těžké, bavíme se až o dvou tisících kilogramech na metr krychlový. Představte si, kolik to stojí je dovézt na staveniště! A to není všechno – kvůli té hmotnosti potřebujete při stavbě lepší techniku a víc lidí na manipulaci, což znamená další výdaje, které možná na první pohled nevidíte.

Teď si položme otázku: Vyplatí se to vůbec? Zaplatíte víc na začátku, ale ušetříte později? Bohužel to tak úplně nevychází. Ano, výrobci vám řeknou, že mají lepší izolační vlastnosti nebo že vydrží déle. Jenže pravda je taková, že dnešní pálené cihly mají velmi podobné parametry a jsou přitom mnohem levnější.

Když stavíte rodinný dům a máte omezený rozpočet, může být ten cenový rozdíl opravdu rozhodující. Mluvíme tady o desítkách, možná stovkách tisíc korun navíc jen za zdivo. To není málo, že? Spousta lidí proto nakonec vápenopískové cihly opustí a vrátí se k tradičnějším a dostupnějším možnostem.

A ještě jedna nepříjemná zpráva – vyšší cena se netýká jen samotných cihel. Potřebujete k nim i speciální malty a překlady, které taky něco stojí. Když to celé sečtete, výsledná částka za zdění může být opravdu výrazně vyšší než u klasických řešení.

Vápenopískové cihly sice nabízejí pevnost a rozměrovou přesnost, avšak jejich nízká tepelná izolace a vysoká tepelná vodivost vyžadují dodatečné zateplení, což zvyšuje celkové náklady na stavbu a komplikuje stavební proces.

Radovan Šimůnek

Omezená dostupnost u některých dodavatelů

Vápenopískové cihly jsou skvělý stavební materiál s řadou předností, ale seženete je daleko hůř než běžné cihly – a to je kámen úrazu, se kterým se u nás potýká spousta stavebníků. Tohle omezení vám může pořádně zkomplikovat život, obzvlášť když stavíte někde mimo hlavní města a větší centra.

Jak to tady u nás s vápenopískovými cihlami vypadá? Vyrábí se jen na pár místech. Zatímco klasické pálené cihly najdete prakticky všude – cihelny jsou roztroušené po celé zemi – u vápenopískových máte smůlu. Pár výrobních závodů, a je to. Výsledek? V některých koutech republiky na ně čekáte věčnost, nebo je prostě neseženete vůbec.

A co teprve když potřebujete nestandardní rozměry nebo speciální typy! Základní formáty ještě najdete ve větších staveninách, ale jakmile chcete něco konkrétního, musíte jít přímo k výrobci a čekat. Máte třeba zajímavý architektonický projekt, kde potřebujete kombinovat různé velikosti a typy? Připravte se na komplikace.

Další problém je, že většina stavebních prodejen vápenopískové cihly ani běžně nenabízí. Menší stavebniny drží hlavně tradiční materiály, které se dobře prodávají. Vápenopískové cihly? Možná na objednávku, možná vůbec. Takže se připravte, že budete objíždět jeden obchod za druhým, nebo si necháte materiál dovézt zdálky – což vás samozřejmě stojí čas i peníze navíc.

Na vesnicích a v menších městech je to ještě horší. Místní firmy a prodejci prostě sází na to, co se rychle obrací, a vápenopískové cihly mezi to nepatří. Klidně se vám může stát, že nejbližší dodavatel je desítky kilometrů daleko. Představte si, kolik vás to bude stát na dopravě!

A co když vám během stavby dojde materiál? Špatně spočítali, část se poškodila při vykládce – stává se. Jenže sehnat rychle pár palet navíc je téměř nemožné. Můžete čekat týdny, stavba stojí, řemeslníci nemají co dělat. U menších projektů si nemůžete dovolit nakoupit velkou zásobu dopředu, takže jste v pasti. Prostoje vás stojí peníze a nervů máte plné zuby.

Nižší zvuková izolace než u těžkých cihel

Vápenopískové cihly si získaly své místo mezi oblíbenými stavebními materiály, ale když přijde na zvukovou izolaci, musíme si přiznat, že za tradičními těžkými cihlami zkrátka zaostávají. A právě tohle může být pro mnohé z vás při výběru materiálu klíčové rozhodnutí.

Jak je to vlastně s těmi akustickými vlastnostmi? Záleží hlavně na struktuře a hustotě materiálu. Vápenopískové cihly sice nejsou žádné pírko – vážou kolem 1800 až 2000 kg na metr krychlový – ale přesto zvuk tlumí mnohem hůř než klasické pálené cihly nebo betonové bloky. Problém tkví v jejich vnitřní struktuře, která prostě nezachytává zvukové vlny tak účinně jako pórovitější materiály s promyšlenou akustickou stavbou.

A kde se to pozná nejvíc? Třeba když stavíte příčku mezi byty nebo chcete mít mezi pokoji pořádný klid. Představte si situaci: sousedi večer pustí televizi nebo si povídají a vy to slyšíte skoro jako bychom seděli s nimi. Vápenopískové cihly vám sice nějakou základní ochranu před hlukem poskytnou, ale oproti těžkým plným cihlám nebo speciálním akustickým blokům jsou zkrátka o level níž. V paneláku, bytovce nebo kdekoli, kde vám záleží na soukromí a klidu, to může být opravdový problém.

Ještě horší je to s kročejovým hlukem – tedy tím, když někdo chodí, přeskakuje židli nebo pouští děti skákat. Vibrace a nárazy projdou vápenopískovými cihlami poměrně snadno a sousedé vás možná uslyší víc, než by vám i jim bylo milé. Ve vícepodlažních domech to pak může být pořádná komplikace, kterou musíte řešit extra izolacemi a pečlivým provedením.

Když už se rozhodnete pro vápenopískové cihly, počítejte s tím, že budete muset přidat další peníze na zlepšení zvukové izolace. Možná budete potřebovat speciální izolační materiály, udělat dvojité stěny s mezerou plnou tlumícího materiálu nebo použít akustické omítky. Ano, pomůže to, ale zároveň to prodraží stavbu a celou realizaci zkomplikuje.

A pak tu máme ještě jednu věc. Vápenopískové cihly dokážou pohltit zvuk jen v určitých frekvenčních pásmech – jsou prostě vybíravé. Zatímco těžké pálené cihly zachytí širokou škálu zvuků, vápenopískové si vybírají. Takže některé typy hluku, hlavně ty v nižších a středních frekvencích – třeba basové tóny z hudby nebo dunění – projdou stěnou mnohem snadněji než u konkurence.